Anatomie vodních želv
Hned na první pohled se želvy od ostatních zvířat odlišují svým krunýřem. Vznikl srůstem páteře a žeber a poté zkostnatěl, je tedy součástí jejich kostry.
Kostra želvy:

Krunýř
Želví krunýř se dělí na dvě části - hřbetní a břišní. Hřbetní část krunýře se nazývá karapax a je strostlý s páteří a žebry. Břišní část krunýře je plastron a je spojen (mezi předními a zadními končetinami) tvrdým kostěným a někdy jen měkkým vazivovým můstkem. Obvykle je karapax složen z pěti hřbetních, osmi žeberních a 24 postranních desek. Právě počet těchto desek spolu s tvarem plastronu je jedním z hlavních rozlišovacích znaků pro podobné druhy.
Celý krunýř je tvořen dvěma vrstvami - kostěnou a vnější vrstvou - pokožkovou, ta je tvořena rohovitými destičkami obsahujících pigment. Pigment je příčinou odlišného zbarvení želv. Existují druhy želv, které nemají rohovité destičky a jejich krunýř je měkký (např. kožnatky).
Tvar krunýře je odlišný, podle toho, zda se jedná o želvu suchozemskou nebo vodní. Suchozemské želvy mají kopulovitý a velmi silný krunýř, ten lze jen velmi těžko poškodit např. zuby nějaké šelmy. Naopak vodní želvy mají krunýř proudnicovitého tvaru, aby jim usnadnil pohyb ve vodě.
Kůže
Vnější strana krunýře je součástí kůže, kdy každá štítová destička odpovídá jedné modifikované šupině. Zbytek kůže je tvořen mnohem menšími šupinkami, podobně jako u ostatních plazů. Vodní želvy nesvlékají kůži naráz jako hadi, ale neustále po malých kouskách. Pokud chováte želvu v akváriu, můžete ve vodě najít částečky mrtvé kůže.
Hlava
Zobákovité čelisti bez zubů, kryté rohovitými deskami jsou dalším typickým znakem želv. Jedinou výjimku tvoří mléčný zub mláďat, který jim slouží k vylíhnutí se z vajec.
Lopatkový a pánevní pletenec zaujímají vzhledem k žebrům neobvyklé postavení, protože žebra jsou částečně přirostlá ke krunýři. Z tohoto důvodu nemohou žebra napomáhat želvám k dýchání. K tomu jim slouží svaly upnuté k horní části končetin.
Stavba kostry želvy v porovnání s lidskou kostrou:

Lebka je masivní bez otvorů za očnicemi, jak je tomu u jiných plazů. Délka krku se liší druh od druhu a poukazuje tak na způsob schovávání hlavy do krunýře. Tzv. skrytohrdlé želvy - zatahují hlavu přímo dozadu do krunýře (Cryptodira tj. terrestrické a některé vodní druhy) nebo skrytohlavé želvy - ukrývají hlavu ohnutím pod okraj krunýře (Pleurodira - želvy vodní či semiakvatické).
Želvy mají pohyblivá oční víčka stejně jako krokodýli a většina ještěrů. Mají velmi malý nevyvinutý jazyk- chuť pro ně tudíž není téměř důležitá. Na hlavě nelze nalézt ušní boltec. Sluchovody jsou kryty celé nebo částečně šupinami.
Želvy vidí pravděpodobně velmi dobře ve tmě, a to díky neobvykle vysokému počtu tyčinek v sítnici oka. Ve dne vidí naopak špatně, protože jsou barvoslepé a mají velmi slabou zrakovou ostrost. Navíc nedokážou plynule sledovat pohybující se kořist. Tato schopnost je obyčejně vyhrazena pouze predátorům. Masožravé želvy ovšem dokážou velmi rychle pohnout hlavou a doslova chňapnout po kořisti
Detail hlavy:

Končetiny
Končetiny želv se liší podle toho, zdali se jedná o želvy suchozemské, sladkovodní nebo mořské. Mořské želvy mají ploutvovité útvary, přední slouží k pohonu zatímco zadní ke kormidlování. Rychlost plavání je podle druhu želvy mezi 3 až 30km za hodinu. Mají také tzv. záklopky, které znemožňují proniknutí vody do nozder při ponoření. Mořské želvy se pohybují v prostředí s velkým obsahem rozpuštěných solí a potřebují přebytečné množství vylučovat z těla ven, to činí slzami.
Sladkovodní želvy, které žijí částečně i na souši, mají na končetinách plovací blány a dlouhé drápy. Pomocí těchto drápů se mohou vyšplhat na břeh či plovoucí klády, kde se pak rády vyhřívají na slunci. Samci mívají drápy delší a používají je ke stimulaci samice při páření.
Druhy končetin: A - suchozemská želva; B1, B2 - sladkovodní želvy; C - mořská želva



Hezký článek. Taky se snažím rozjet web o želvách, ale než se dostanu na takovou úroveň asi to ještě potrvá.